Život online život vesnický

Přestěhovali jsme se z Velkoměsta na Maloměsto. Přišlo nám, že je tam hodně lidí a přestěhovali jsme se do malé vesnice. Co nás k tomu vedlo? A udělali bychom to, kdyby nás naše živobytí nenutilo být pořád/často online?

Projížděla jsem se 2 Dětmi polem nepolem, lesem nelesem. Jeden z posledních článků jsem napsala před více, než 2 lety. Byl o očekávání a příchodu Druhorozeného. Druhorozený je již nějaký pátek na světě. Já, Manžel, Provorozená i Druhorozený jsme se přestěhovali do jihočeské vesničky, 100 let starého domku.

Psala jsem o sžívání s přírodou. Dneska už v ní žijeme. Našli jsme domeček u lesa a jsme tu šťastní.

No ale zpět k tématu.

Jak jsem si tak s Dětmi frčela přírodou, přemýšlela jsem, jestli bychom dokázali být šťastní na tom stejném místě, kdyby naše práce nebyla onlajnová.

Těžko říci. Spíše zatím ne?

Jako nechci aby to vyznělo, jako že až tak šťastná nejsem a jen si na to hraju, to určitě ne. Ale:

1. Neměla bych kontakt s přáteli

Nejsem volací a povídací člověk. Díky internetu a možnosti být online si psát kdykoliv s kýmkoliv a cokoliv chci.

2. Pracovala bych na horším místě

Pracuju jako specialistka v online oboru a fakt moc mě to baví. Kdybych neměla tu možnost a přitom šla na vesnici, musela bych možná někde prodávat, dojíždět do většího města, při troše štěstí by se mi možná podařilo pracovat jako sekretářka v JZD.

A já vím, že by mě to asi moc nebavilo.

3. Přestala bych se dozvídat nové informace

Tím bych asi také moc trpěla. Nerada se dívám na televizi a i kdybych začala, vím, že tam se nedozvím informace, které chci právě v konkrétní chvíli.

Takže bych se vlastně asi nepřestěhovala

Asi by nás to s Manželem nenapadlo, chodit tak daleko. Na místo, kde lišky a srny dávají dobrou noc. Jak jsem tam jela mezi poli a lesy, s úsměvem mě napadlo, že jsem v tom svém konání a "hraní" si na život vesnický trochu povrchní. Že chci být více spjata s přírodou, ale zároveň si neumím odpustit věc, kterou vnímám jako luxus. Internet, silný notebook a náš stožár (ať ten internet v tom lese chytáme, neasi).

Nesleduju módu, výprodeje ani slevy. No, snad jen výprodej ultramoderní zimní zahrady mě zaujal. :D No jo, jenž kam bych to ke stoletému domu vrazila? Asi nikam. Co mě baví, jsou technické novinky. Nedám dopustit na náš pár let mixující mixér. Na projektor nedošlo, což je dobře. Už by se mezi zahradu, Děti, Manžela a život online nevešel. Nebo stropní LED svítidla, které máme v kuchyni.

O nich snad příště, pokusím se natočit video.

PS: Ale ano, pořád mám v hlavě představu uplácaného domku z hlíny, večery při svíčkách, umazaných Dětí v malotřídce. Jenže, jak se pak spojíme se světem? ;)